Mark Gonzales, první profík v Čechách

Boží posel, Mark Gonzales, se narodil roku 1969. Přesnější datum jsem nenašel a i o jeho rodišti nemám úplně přesné údaje. Je jasné že pochází z USA, s největší pravděpodobností z kalifornského městečka Southgate. Tady žil se svou maminkou, bratrem a sestrou. V době kdy se začínal zabývat skateboardingem byli už Gonzalesovi dávno rozvedeni, proto předpokládejme, že maminka to neměla se svými ratolestmi příliš jednoduché. I když ona si to někdy stěžovala sama. Malý Mark si v dětství vydělával tím, že s kamarádem vybíraly kontajnery s odpadem v jedné fabrice, kde se vyráběly mimo jiné i skateboardy. Z tohoto odpadu si pro sebe dělali funkční prkna a když začal skateboarding frčet, tak tímto způsobem vyrobená prkna dál prodávali. V ranných dobách si tak malý Mark přišel na celkem pěkné peníze a jednou za čas pozval celou rodinu, mámu, bráchu a sestru někam na oběd. Vždy když přišlo na placení, tak paní Gonzálesová nechtěla uvěřit pravému původu peněz a neustále žila v dojmu, že její syn prodává drogy. O dalším přísunu pohody do jejich rodinného domu svědčí první Markova přezdívka. Nebyl to ještě notoricky známý The Gonz, ale Slam Man. Což by se v indiánské řeči dalo přeložit jako Ten, který neustále padá. Mark byl znám svou buldočí vytrvalostí a každému těžkému triku se věnoval s maximální vervou. Někdy i za cenu bolesti. Chodil domu tenkrát neustále celý krvavý a na místní pohotovosti byli on a jeho bratr vedeni jako častí hosté.
Ovšem tvrdá škola nesla své ovoce a prvním sponzorem Marka se stává Alva. Je u něj ale jen krátkou dobu, neb v šestnácti letech se dostává pod značku Vision. Důvod tohoto draftu je celkem nečekaný. Markovy se líbily zvířecí loga na tehdejších prknech firmy Vision a to konkrétně design zebry a krokodýla. Evidentně jej nějaké další podmínky moc nezajímaly, nebo se o nich prostě nemluví. Jeho ježdění je na tehdejší dobu také celkem neobvyklé. Mark kombinuje dohromady vertku a street. Vyznává názor, že kdo chce být dobrým skaterem, musí umět obojí. Jedině pak si může člověk plně užít pocit z jízdy. Ten kdo jenom skáče na ulici, nikdy nemůže poznat cool feeling při vráceném, protaženém airu v U-rampě. A ten kdo jen obrušuje copingy, nepozná pocit při dlouhém streetu plném obrubníků a přeskočených trávníků. Pořádný street zakončený slidem či grindem po zábradlí. That´s Mark Gonzales. Kromě toho jej nijak moc netrápí pojem switch stance a chvíli jezdí tak, nebo onak. Na tuto skutečnost poukazuje nejeden znalec daného období. Nicméně se Mark později ustálil a jezdí převážně coby Goofy.

Počátkem let osmdesátých začíná jako první používat ollie při streetu a překážky na ulici, přestávají být překážkami a jsou z nich ze dne na den výzvy. Přelomová léta jsou pro Marka rok 85 až 87. V roce 1985 natáčí své první video Sure Grip Beach pro Unreel distributions a v témže roce zavádí jako první kickflip do streetu. V roce 1986 se vydává s fotografem Mofem na poměrně známý spot Justin Herman Plaza v San Franciscu. Toto náměstí vzniklo v roce 1971 a od roku 1985 se na něm čile jezdí. Spot je znám spíše pod přezdívkou Embarcadero, nebo taky Embarco a zkráceně EMB (Embarco´s Most Blunted). Tady skáčou z jedné zídky na plochu pod ní, ale Mofo vyzve Marka aby plochu přeskočil až na vršek plácku, který je poměrně vzdálen od zídky. Mark říká, že je to nemožné a Mofo se uchýlí k menší lži. Praví: „Hele, tohle tu skáčou i malý děti, tak proč ne ty?“. Mark se nechává přemluvit a skáče ten gap olliem. Tímto způsobem vznikl jeden z nejznámějších spotů na světě, Gonz Gap. Gonz se sem vrací v roce 1993 a přímo před zraky Jamie Thomase skáče svůj gap kickflipem. Oba skoky můžete shlédnout na stránce Independent, kde je vpravo odkaz Video. V  roce 1987 byl na slavném EMB pořádán koncert skupiny U2 a zpěvák Bono byl zatčen za vandalismus. Konkrétně za nastříkaní nápisu „Stop the Traffic, Rock and Roll!!“ sprejem na zeď. EMB se stává skateovou mekkou, do roku 1996, kdy začíná být ostře sledována policisty a v roce 1999 je zbourána..
Ale vraťme se zpět do let osmdesátých, kdy v roce 1987 Gonz jako první sjíždí zábradlí boardslidem. Gonz jezdí také do Evropy, kde se při jedné z cest se potkává s velikánem české skateboardové scény, Martinem Kopeckým. Martin stál u všeho, co mělo něco společného se skateboardingem v čechách ještě v době temného komunismu. Jako první dal českému poháru řád a ustanovil jeho pravidla. Stejné schéma navrhl při utvářené evropského poháru a v roce 1987 se stal předsedou Evropské Skateboardové Asociace.

Tento Martin pak v roce 1987 přiváží na Prachatický summer camp celý zájezd skaterů ze západu v čele s s hvězdou první třídy, Markem Gonzalesem. Gonz zde měl pobývat všeho všudy dva dny, ale nakonec zůstal o pár dní déle. Čechy se mu moc líbili a lidé v ní také. Otázkou zůstává jak se mu zamlouvali policajti na služebně v Prachaticích. Protože tam museli řešit s panem Gonzálesem, občanem USA, prodloužení jeho víza. Panika v očích esenbáka musela být obrovská, když se před ním v jeho služebně objevil američan s potřebou prodloužení víza, povoláním profesionální skateboardista. Ale zadařilo se a Gonz zůstává. Stává se v té době perličkou pro místní tisk a samozřejmě velkým pozdvižením pro všechny přihlížející. V té době se u nás ollie na rovině zatím jen zkouší a Gonz už dělá ollie 360°! V rampě předváděl mega airy a když mu bylo zlehka vyčteno, že je to jeho profi výbavou, tak si okem našel ten nejhorší komplet v davu (v roce 87, všechno domácí, tragická výroba) a s ním začal létat metr a půl na coping. Ale i v Prachaticích jej něco naučili. Na Kandláku viděl poprvé v životě knedlíky a nejdříve si je namáčel do polévky a až poté mu bylo vysvětleno k čemu vlastně jsou. Mark byl profík každým coulem a kalení nebyla jeho doména. Snad jedinkrát kdy se podařilo jej zdárně opít bylo, když jej učili notoricky známou hru Bolívii. Kdo neví, ať sežene u piva krabičku se sirkama a zeptá se nějakého staršího ročníku. S Martinem se Gonz po Prachaticích přesunuje ještě na pár dní do Prahy, kde se pořádá na Strahově skateová exhibice. Hlavní hvězdou toho dne byl Mark Gonzales a prostřednictvím něho chtěl tenkrát Martin ukázat co ten skateboarding vlastně je a co vše lze na prkně dělat. Rampa na Strahově byla už tenkrát dost tragická a i přesto prosí Martin Marka, aby předvedl něco parádního ze svého repertoáru. Mark chápe těžkou pozici českého skateboardingu a po celý den odvádí skvělou práci. Létá v rampě do úsvitu do soumraku jako o život, dává rozhovory na potkání, pózuje fotografům a je samý úsměv. Prostě paráda. Naši zemičku označuje jako krásnou zemi příjemných lidí a stejně tak jsme vnímali i my jeho.

Pár dní na to odjíždí a zanechává za sebou jen ty nejlepší vzpomínky. Sebou si odváží spoustu zážitků a také spoustu suvenýrů. Je znám coby notorický nakupovač všeho, zejména hraček. Kupuje i ty největší blbosti typu plastová lopatička a kde jaký šmejd. Nikdo neví proč to kupoval, ale z Čech odjížděl s narvanýma taškama hraček. Oproti tomu třeba kupuje i drahé věci, ale nijak neuvažuje nad jejich použitím. V Paříži třeba koupí plnící pero za 300 USD a po chvíli jej dá sedícímu bezdomkovi se slovy, že se k sobě hodí. Nebo v Itálii si koupí boty za 1000 USD a pak je totálně oddělá na prkně. K dalším jeho podivnostem patří i strach z bacilů, kdy si člověk neustále myje ruce a v jeho životě se najdou i dny, kdy jezdí celý den pouze v rukavicích.
Ale zpět ke skateboardingu. Na začátku let devadesátých přestupuje z Visionu do firmy Blind, pro kterou vytváří grafické návrhy. Některé z nich se používají dodnes. V té době také poprvé vrací 50-50 na railu, jako první na světě. V roce 1991 spatřuje světlo světa Blind snímek s názvem Video Days. Tady jezdí Jason Lee, Guy Mariano, Rudy Johnson, Jordan Richter a Mark Gonzales. Gonz zde skáče fs grabem Wahlenberg Big Four, což jsou čtyři mega schody. Tyto schody skáče Chris Cole 360 flipem ve videu New Blood. Určitě jste to video viděli, takže si dokážete udělat představu o jejich délce z pohledu někoho v roce 1990. Sem se The Gonz vrací v roce 2004 a skáče to olliem na desce s monster trucky. Další vychytávkou v Gonzově sekci je trik caveman to darkslide. Těm z vás, kteří si vyjeví level School 2 ze série THPS 2, nebude vůbec neznámý spot, kde Mark vystřihne boardslide přes double kink rail. To všechno se sešlo právě na videu Video Days a tento snímek je označován jako jedno z nejlepších videí, které kdy bylo natočeno.
V roce 1993 se vrací na EMB a skáče svůj Gonz Gap kickflipem. Ještě stíhá přejít z Blind týmu do Real Skateboards a pak zakládá i svoji vlastní stáj, Krooked. V roce 1996 se objevuje po blamáži na Munsteru opět v Čechách. V Munsteru se ten rok jelo na překážkách z loňského roku a kompletní celá zámořské výprava stávkovala. Mark Gonzales sebral dalších cca 20 amíků a vyrazili vlakem směr Prachatice. Zde se mimo jiné objevil i Ron Whaley a Tim Brauch. Touto návštěvou je stvrzen fakt, že Česká republika se nesmazatelně zapsala do paměti Marka Gonzalese.
Markovým sponzorem je také firma Adidas. Ti jej vyzvou aby podal návrh na své vlastní boty, ale Mark to pojme až příliš umělecky a navrhne boty se dřevem v podrážce. Konec konců skate je ze dřeva a dřevo v botách dá tak větší možnost se vcítit do duše stromu, ze kterého skate i boty jsou zhotovené. Boty neprojdou.

Mark Gonzales v dalším roce končí se skateovou kariérou a věnuje se naplno roli kreslíře, grafika, spisovatele a básníka. Najdete ho i v titulkách několika nezávislých filmů, v roce 1997 spolupracuje na snímku Gummo. Scénář k filmu je z pera Harmony Korineho (Kids) a filmek pojednává o americkém buranově. Mark si zde zahrál jednu z menších rolí totálního burana, zdělaného pivama na jedné party. Jeho role spočívá pouze v hádce o volnou židli. Gonzales je také autorem tří knih a to Social Problems (drawings and writings), Broken Poems: Stories, Poetry, and Drawings a High Tech Poetry. Vím jen že jsou od něho, ale nikoli už o čem jsou. Markovo grafické umění se vystavuje po celém světě. Jeho grafiky a sošky byly k vidění například v New Yorku, Tokyu, Ženevě v Londýně a také v Praze, na Národní třídě. Následuje menší popis tehdejší výstavy zřejmě odborníkem Milanem Silákem z 15.10. 2000:
"Mark Gonzales má ve svém přízemí taky video a shodou okolností je to to nejlepší, co tam má. Alespoň v proklamovaném momentu zpochybnění sebe sama a umění vůbec. Ne že by akt skejťácké exhibice v galerii byl něčím výrazně jiným než variací Sušáku na lahve, ale jedná se rozhodně o méně intelektuální gesto. Se zbytkem Markovy instalace mám problém. Samozřejmě chápu, co tím autor říká.  Možná, že se ale navzdory nezávisle-primitivnímu image  jedná  o příliš konvenční způsob, jak současný umělec může znevážit sebe sama. Jízda na skejtu by mě osobně osvobodila mnohem víc. Bohužel to neumím, ale kdybych byl Gonzalesův brácha mohlo by být všechno jinak."
výstava Návrat do hnědé laguny, vystavující - Maria Marshal, Mark Gonzales, Františka a Tim Gilman Ševčíkovi. Galerie Václava Špály 4.10. - 29.10. 2000.
Na skate ale nezanevřel. V roce 2002 se objevuje na závodech v Tampě, odkud je i video jeho mega bonelessu a celá první jízda. Že to má ještě v noze, je jasné z příběhu, který se stal poměrně nedávno. Dva kluci jezdili někde v USA na parkovišti a delší dobu je pozoroval jakýsi člověk. V překladu je popsán jako člověk idiotského vzhledu. Tento člověk po nějaké době přišel ke zmíněným chlapcům s prosbou o půjčení prkna. Kluci nejdřív nevěděli jestli ho nechce ukrást, ale půjčili mu ho. Chlapík si na něj stoupnul, párkrát se projel sem a tam a pak se rozjel a vyprásknul bs kickflip přes dvě parkovací místa. Prkno jim vrátil a nechal je tam stát s otevřenou hubou. Nemusím ani psát kdo to byl.
Učení Marka Gonzalese zapustilo v naších zemích hluboko kořeny a jen vzkvétá. Snad se nenajdou v našich řadách nepřátelé řádu a neukončí éru skateboardingu stejně, jako to udělali přívrženci papeže v roce 885. Kníže Rostislav byl odvlečen do ciziny a oslepen. Po smrti Cyrila ještě nějaký čas udržoval slovanskou víru na živu Metoděj, ale po jeho smrti slovanská církev násilně zaniká a nastupuje éra latinských bohoslužeb. U nás se nic takového nechystá. Máme už své vlastní učitele a každý rok se sem sjíždějí zástupy nových věrozvěstů. Martin Kopecký je živ, zdráv a stále vidí. Do ciziny jezdí často a dobrovolně. Ale to už je povídání z jiného příběhu . . .
Děkuji Martinu Kopeckému a Mírovi Bartošovi za pomoc při vzniku.

Summer Camp v Prachaticích, 1987.	Gonz - bs indy (1987).	Gonz - fs nosegrab (1987).	Gonz - handplant (1987).
Video Days - Gonnzův zahnutý boardslide na dva způsoby a caveman to darkslide.	Gonz ollie z Wahlenberg Four (2004), check da trucks.	Pozvánka na report z výstavy Marka Gonzalese.

Autor: Lang