Metodika - trénink

Proč trénovat? Bez tréninku nejsou koláče. Tedy chci říct vítězství. Bez tréninku si šipkař jen udržuje svou výkonnost na stabilní formě (v tom lepším případě) nebo jde s výkonností dolů...
Z materiálů zkušených hráčů, a samozřejmě i z vlastní zkušenosti, jsme pro Vás připravili několik rad do (šipkového) života...


Obsah

Trénink    Tréninkové hry    Rozházení    Udržování kondice   


Trénink

Otázkou je: Jak často? A jak dlouho? Předpokládáme že profesionálové trénují každý den několik hodin. Pro ligové hráče je však toto nemyslitelné (většinou mají svou výdělečnou činnost jinde a peníze jsou přece až na prvním místě). Takže odpověď zní: Jak jen je to možné, neboli, co Vám pracovní či jiné povinnosti dovolí. Na druhou stranu se ale nic nemá přehánět. Pokud si domů pořídíte tréninkový terč, nebo začnete pravidelné trénovat, hrozí několik nebezpečí:

  1. Začne Vás bolet ruka tak, že několik dní sotva trefíte zařízení.
  2. Hrozí ztráta koncentrace: při tréninku nesmíte sklouznout k tomu, že budete jen tak bez přemýšlení házet do terče.
  3. Ztráta chuti ke hře - zkrátka Vás to přestane bavit. Potom ale babo raď. Někdy je lepší vydržet, někomu prospěje přestávka několika dnů či týdnů. Potom se vrátí i tzv. tah na branku.
  4. Nebezpečí pocitu "nikdy to nedokážu" - je potřeba vytrvalost, výsledky se ale dostaví až za nějakou dobu. Poté Vás ale mohou překvapit. Pokud Vám něco nejde, můžete přejít na něco jiného a potom se vrátit.
  5. Nebezpečí pocitu "já jsem nejlepší" - Pokud trénujete se slabším spoluhráčem, nebo se Vám zrovna daří, může Vás to uspokojit. Silnější tréninkový protihráč Vás tzv. táhne. Pozor! Nervozita a mumraj při turnajích Vás mohou odrovnat. Nejen hráčský um, ale i stabilita a psychická odolnost dělají hráče hráčem. I psychiku je třeba trénovat.
  6. Nevyrovnanost v různých časech téhož dne - Vzhledem k tomu, že turnaje začínají relativně brzy ráno, a ligové soutěže se často konají až večer, je dobré trénovat v různou denní dobu.

Abych to shrnul: co nejvíce ale s rozmyslem, koncentrovat se a na konci mít dobrý pocit.


Tréninkové hry

Tréninkové hry mají navodit atmosféru zápasu. Není třeba trénovat několik hodin, ale trénovat tak abyste během kratšího tréninku odstranili problémy. Pokud si budete zaznamenávat své "úspěchy" (počet kol nebo šipek na zavření), uvidíte, jak se zlepšujete (nebo naopak stagnujete, či se dokonce zhoršujete).

Zkrácená 501

Asi nejznámější tréninková hra je zkrácená 501, to jest 108 nebo 170. Je zaměřená na zakončování zápasu.

Hodiny

Známou hrou, používající začátečníci, ligisté i profíci jsou hodiny . Má totiž několik variant, vyhovující všem skupinám. Spočívá v házení šipek na čísla jedna až dvacet + střed. Neprocvičuje však vůbec zavírání. No a teď k těm variantám: úplným začátečníků bude stačit pokud hodí každé číslo jednou, později třikrát a poté mohou přejít na triply a doubly. Tuto hru je možno oživit variantou na body. Singl je za jeden bod, tripl za tři. Začátečníci se nedostanou pod padesát bodů. Kolem 80 již jde o slušného hráče a pravidelně nad sto se dostanou jen hráči světové úrovně - profesionálové.

Zavírání

Tuto, již o něco náročnější hru začíná hráč se 60 body. A snaží se zavřít na tři šipky. Když nezavře hraje tutéž hru ale začíná s 59 body (-1 bod). Pokud ano, se 70 body (+10 bodů). Atd.

Pětadvacítka

Jedná se o hru pro velmi dobré hráče. Hráč začíná s 25 body. Má tři šipky na double od 1 do 20 a střed. Pokud hodí double přičte se mu hodnota double, pokud ho netrefí ani jednou, odečte ji. Hra končí, pokud se hráč dostane pod nulu.

Příklad:
D1 - 3 krát => 25 + (3 x D1) = 31
D2 - 2 krát => 31 + (2 x D2) = 39
D3 - 1 krát => 39 + (1 x D3) = 45
D4 - 0 krát => 45 - (1 x D4) = 37

Varianty: Hráč může jít i pod nulu nebo začíná na bodech větších než je 25.


Rozházení

Před každým turnajem (ať už jde "jen" o ligový zápas nebo o mistrovství světa) je velmi důležité se rozházet. Před ligovým zápasem stačí většině hráčů na rozházení asi půl hodiny, ale profesionálové se prý před mistrovstvím světa rozhazují několik hodin. Při tom je nutné se zaměřit na:

  1. Uvolnění ruky
  2. Trefení výseče
  3. Zvyšování skórování (triply)
  4. Zavírání (doubly)

Nejprve je nutné si uvolnit ruku, nejlépe trefováním zařízení bez nějakého většího míření. Většinou je třeba jen pár minut. Potom je již nutné začít "trefovat čísla". Na to jsou ideální hry typu hodiny. Další dva body (cé a dé) je možno dle libosti obrátit (někdo říká, že je to lepší). Oba dva body jsou pro zápas stejně důležité. Pokud nemáte dost naházeno nemůžete zavírat a naopak i když máte připraveno na zavírání a to Vám nejde, vyjde to nastejno. A nyní několik rad:

  1. Lepší je házet ve dvou, více to odpovídá rytmu zápasu.
  2. Při rozházení ve dvou se ale nesmíte soustředit na vítězství v zápase ale opravdu se je nutné se koncentrovat na techniku hodu.
  3. Pokud nemáte dost času na rozházení, nahradí to T20, D3, T19, D1 a mezitím 25. Nemusíte objet celý terč, a když toto během několika minut natrénujete máte pocit, že Vám to půjde.

Stejně jako u tréninku je nejlepší si vypracovat vlastní plán rozházení, abyste v co nejkratším čase odstranili problémy.


Udržování kondice - fyzické i psychické

Šipkové zápasy jsou velmi náročné. A to nejenom psychicky ale i fyzicky.


Asi všichni známe zápasy které jsou jednoznačné (z obou stran). Ale pokud hrajete důležitý zápas se stejně silným soupeřem... Člověk se začíná potit, stoupá mu tlak a srdce bije jak na poplach.


Na UK Open v červnu 2007 nosili někteří hráči monitory srdečního tepu a diváci tak mohli sledovat jak reagují pod tlakem. Například amatérský kvalifikant Mark Hylton měl v průběhu svého vítězného zápasu s předním americkým hráčem Rayem Carverem přes 160 tepů za minutu. Phil Taylor začínal s tepovou frekvencí 93 před nástupem na pódium. Nejvyšší tepovou frekvenci měl 147 při vítězném devátém legu v pátém kole proti Peterovi Manleyemu. Při svém devítišipkovém zavření proti Wes Newtonovi byl klidnější. Během svých tří zápasů měl průměr 130.


Fyzická náročnost šipek není tak velká jako u jiných sportů, ale přesto to určitý výkon je. Nezapomeňte, že za zápas nachodí hráči i několik kilometrů. A také na vysokou teplotu na pódiu od televizních reflektorů.


Na MS WDF v roce 2005 Martin Adams (finalista) nachodil dle krokoměru při pěti zápasech a rozhazování před nimi 25 kilometrů (15.5 miles)!


Vysoká teplota na pódiu např. způsobila kolaps (úpal nebo astmatický záchvat) Andy Fordhama při zápase s Philem Taylorem při turnaji "Rozhodující zkouška" mezi mistry světa PDC a WDF v listopadu 2004.


Proto je důležitá (mimo tréninku házení) i fyzická a psychická příprava na zápasy. Není to samozřejmě jednorázová akce před zápasem ale průběžné zvyšování kondice. Před zápasem se spíš doporučuje relaxovat a koncentrovat se (neodrovnat se).

Zkušení hráči si tak udržují vysokou výkonnost správnou životosprávou a kondičním tréninkem. Zvykají si tak na výkon při zápase, vysokou teplotu. Snižují si tím svou hmotnost, krevní tlak a tepovou frekvenci.


Raymond van Barneveld si kvůli koncentraci dal při jednom zápase do uší ucpávky - ale po několika lezích je zase vyndal, asi to nebylo ono. Lepší je "vypnout". A nevnímat hluk, který diváci někdy až přehánějí.


Účelem udržování kondice je tedy být na podiu (při zápase) uvolněný, klidný (tj. mít co nejnižší tep a tlak) a být svěží (např. nepotit se).